Pár myšlenek z WebExpo 2011

Letos jsem byl poprvé na WebExpu. A celkově jsem byl dost spokojen. Co mi hlavně ze začátku chybělo, byla nějaká výraznější navigace uvnitř areálu, měl jsem občas problém trefit správnou halu nebo dorazit na přednášku včas:) Catering byl dobrý, jen bych uvítal i celozrnné pečivo jako alternativu ke chlebíčkům a sladkostem.  Snažil jsem se psát si z každé přednášky poznámky, předkládám tu pár (alespoň pro mně) nejzajímavějších myšlenek z několika přednášek.

Antivirus zdarma a síla komunity

“Naše společnost čelila krachu. Naše jediná šance bylo nabídnout lidem výborný produkt zdarma, dosáhnout jeho velkého rozšíření a část uživatelů zpoplatnit. Podařilo se to.”

“… My vlastně nevíme, proč lidé náš produkt kupují. Placená verze a verze zdarma jsou v podstatě úplně stejné. Ale stává se, že nám občas někdo pošle v obálce třeba 5 dolarů. Nebo náš produkt používá zdarma 10 let, je spokojený a z vděčnosti se ho rozhodne koupit. Nebo se začne angažovat v komunitě, stane se naším evangelizátorem, radí ostatním uživatelům na diskuzních fórech, překládá náš produkt. My žádný placený support nemáme. To všechno za nás dělá komunita.”

“Nejtežší bylo získat prvních 100 milionů uživatelů. Pak už to jde samo :)”

Přednáška byla zajímavá ještě z jednoho důvodu. Přednášející – Miloš Korenko – totiž podněcoval k diskuzi rozdáváním dárků. Kvalitní francouzské víno (závidím), flešky, trička atd… Nevím, jak ostatní, ale já jsem začal dávat hodně pozor 🙂 A musím říct, že se ptalo hodně lidí, mnohem více než na jiných přednáškách. Nešlo samozřejmě jen o dárky, ale i o ten pocit, že přednášející má zájem o otázky, že si chce s lidmi povídat, že otázky jsou vítané, protože posouvají diskuzi někam dál… Samozřejmě, že na konci každé přednášky byl prostor pro otázky, ale ptát se zpětně někdy nemá už takový efekt, jako zeptat se právě v tu chvíli, kdy je to “horké”…

Velikost myšlení

Hodně mně zaujal výrok Lukáše Plíhala: “Nejlepší nápady říkají ostatní, já je k tomu jenom podněcuji.” Líbí se mi to, protože v tom je pokora a umění naslouchat. Myslím, že je docela těžké, a člověk se to musí učit, vést dialog takovým způsobem, aby “nejlepší nápady měli ti druzí”. Znamená to dát jim k tomu prostor, neupřednostňovat svoje ego a svůj pohled na věc, ale naslouchat druhému. Je docela dobře možné, že moje řešení je skvělé, ale když ho budu lidem nutit (protože jsem přece nejlepší a vím to líp), tak je pouze naštvu a nakonec se mnou nebude chtít nikdo spolupracovat.

“K rešení problému se nejsnáze dostaneš tak, že se ho třeba pokusíš nakreslit během krátkého omezeného času. Když dostaneš 3 minuty na to, aby jsi nakreslil kolo, tak si budeš hrát s detajly jako je zvonek, brašna, světlo atd. Ale když budeš mít jen 2-3 vteřiny, tak nakreslíš jen to opravdu podstatné: kostru, kola, sedlo a pedály, řidítka.”

Evoluce designera

“Pokud není nikdo, kdo by váš design nenáviděl, pak není ani nikdo, kdo by ho opravdu miloval, koho by nadchnul.” [Tibor Kalman]

To opravdu funguje. Pokud totiž nikoho nenaštvete, jste nejspíš průměrní, nezajímaví… Platí to i v například online seznamování, jak dokazuje studie seznamky okcupid.com.

Rozhodněte o rozhodnutí druhých

Na úvod přednášky nám Petr Kosnar pustil video o Marshmallow Experimentu. Doporučuji shlédnout:)

“Lidé touží po tom, mít co nejširší výběr. Ale když ho dostanou, je to na ně příliš, nedokážou si z toho vybrat. Tak půjdou jinam a koupí si něco jiného.”

Jak vysoký je Chrysler Building? Odpovědi lidí zavisí na tom, jak zformulujete otázku. Když se zeptáte: “Kdo si myslí, že je vyšší než 100 metrů?” budou lidé hádat jinak, než když se jich zeptáte “myslíte si, že je vyšší než 1000 metrů?” Číslo zmíněné v otázce totiž funguje pro tázáného jako referenční bod vůči kterému vztahuje svůj odhad. Funguje to dokonce i tehdy pokud zvolite nějakou zjevně nesmyslnou hodnotu.

Elastic Search

Databáze, která se umí sama distribuovat. Kluci ukázali hodně pěkné demo, jak se jejich databáze chová, když přidají nebo zabijí jeden node.