Ohlédnutí za Svobodou naživo

Ohlédnutí za konferencí Svoboda naživo – 10. 11. 2011

Pár mých postřehů, poznámek, úvah atd. z konference. Nečekejte nějaký souvislý text, budou to spíše takové střípky slepené dohromady.

Tomáš Hajzler

Lidé, kteří svou práci milují, mají ten úžasný dar, že vyzařují do svého okolí pohodu a dobrou náladu a přitahují další lidi. Zákazníci tam pak nechodí „jen nakupovat“, ale chodí tam RÁDI.

Tomáš Sedláček:

„Mýtus je něco, co se nikdy nestalo, ale děje se neustále.“

„Touha se nechce naplnit, chce se replikovat.“ Nikdy nemá dost. Pokud budeme toužit, tak budeme (hospodářsky) růst, ale nikdy nebudeme spokojení, protože jsme osedlali nespokojenost.

Všem moderním mýtům (Matrix, Já robot, RUR, AI…) je společný základní strach z toho, že stvoření ovládne stvořitele. Loutkař se stane loutkou, hra ovládne hráče.  Ono to asi ani jinak nejde, interakce je vždycky na obě strany…

„Kdyby nám stačilo HDP z roku 2000, pak bychom mohli pracovat jen 3 hodiny denně.“ To je myslím, docela možné, ale podle mě trochu utopické. Kdyby nám stačilo HPD z ještě starší minulosti, třeba z doby komunismu, pracovali bychom třeba jen 1 hodinu denně? A kdyby nám stačilo, to co lidé měli třeba před sto lety, nemuseli bychom pracovat už vůbec? Chápu, že touha je ze své podstaty věčná, věčně nenaplněná. Jakmile si splním jedno přání, už mě napadají 3 další. Ale to je podstata lidské přirozenosti a motor pokroku. Milujeme nové věci, milujeme nové výzvy, dobrodružství, objevování, pokrok…

Jde o to, najít rovnováhu mezi prací a rodinou, mezi chladným rozumem a vášní, (viz Gilgameš a Enkidů), mezi technikou a intuicí.

Doplněk: Na TechCrunchi vyšel v neděli zajímavý článek o vztahu pokroku, růstu a nezaměstnanosti.

Robert Peňažka

Velikost ega ve firmě

První kruh představuje typického zaměstance – jeho ego je ve firmě malé, jeho vliv na její chod také. Druhý kruh představuje situaci ve firmě, kde jste majitel (a ještě se firma jmenuje po vás). Vaše ego je všude. Utlačuje. Samozřejmě není to tak vždy. Ideální situace je ta třetí – spolupráce se všemi lidmi ve firmě (v rámci možností). Všichni jsou si rovni a sdílí zodpovědnost.

“Svobodnou firmu nenastavíš, je to výsledek tvé osobní svobody (pokud jsi šéf).” S tím naprosto souhlasím, procesy a “firemní motivační hesla” můžou vypadat na papíře hezky, ale atmosféra ve firmě je vždy zrcadlem osobnosti jejích zakladatelů. [Viz Killing the Abraham by Catherina Fake]. Firemní kultura přitahuje stejně naladěné lidi. Je to podobné, jako když se na něco usilovně zaměříte – taky najednou začnete potkávat lidi se stejným zájmem jako máte vy.

“Lidi nenamotivuješ. Nech je dělat, co je baví.” Peníze jako motivace v práci fungují pouze pro rutinní zaměstnání v továrně a podobně. Ale pro kreativní lidi nejsou peníze tou hlavní motivací. Když jsem před lety pracoval v brněnském IBM, měli jsme docela slušné peníze, ale hodně lidí bylo v práci nespokojených a nebylo výjimkou, že se během 2 let kompletně vyměnil celý tým 12ti lidí – tak vysoká byla fluktuace.

Lidé se svobody bojí, protože se svobodou zároveň přichází velká zodpovědnost. Zodpovědnost za svoje vlastní rozhodnutí – najednou jsem “moc vidět”, co když to zkazím, nebudu to mít na koho svést J V některých firmách si zaměstnanci sami můžou vybrat, na čem budou dělat a s kým. Umím si dost dobře představit zděšení některých typů šéfů při představě, že by si jejich zaměstnanci dělali, co chtějí. Když šéf nedůvěřuje svým zaměstancům, tak jim tu svobodu nedá. A zaměstnanci cítí, že nemají plnou důvěru, necítí se být zavázáni a motivováni a odpracují (nebo si v práci odsedí) jen to základní minimum.

Petr Skondrojanis

Založil 2 firmy a pak se z nich sám vyhodil, protože si pro sebe určil špatnou pozici 🙂

V ČR je podíl částečných úvazků 5,7%. Průměr EU je kolem 19%. V Holandsku dokonce 40%.

Michal Martoch

Všechnu práci ve firmě dělají z domova, včetně konferencí a jednání se zákazníkem (máme přeci Skype). Mně osobně by práce z domova nesedla, potřebuji mít oddělený pracovní a domácí prostor. Jsem rád, že chodím do práce pěšky, můžu si tak cestou utřídit myšlenky nebo se „přepnout“. Občas jsem na něčem doma pracoval a není pro mě dobré, abych ráno vstal a aby první, na co se podívám, byl počítač s rozdělanou prací. Potřebuji určitý odstup a myslím, že většina lidí to má nastavené podobně. Něco jiného je samozřejmě, když se jedná o nouzové nebo dočasné řešení.

Druhá věc, proč by mi práce z domova nevyhovovala, je to, že potřebuji být mezi lidmi. A to navzdory tomu, že jako ajťáci toho někdy moc nenamluvíme. Někdy je třeba 2 hodiny ticho, každý sedí u svého počítače se sluchátky.

Daniel Franc – Pankáčské týmy (mě se tenhle název líbí víc než Teamy 2.0 – ten je fakt sterilní)

Dohromady toho uděláme víc

„Chovejte se k zaměstnancům, jako by to byli dobrovolníci. Jako by pracovali zadarmo.“

„Lidé musejí vidět v produktu výsledek své práce. Ať je jakkoliv malý.“

Vishen Lakhiani (MindValley, Malasie)

Tady by asi chtěl pracovat každý. Vážně by to v Čechách nešlo? 🙂

Peter Živý

Dnešní školy neučí děti jednu důležitou věc: intuici a být ve spojení sám se sebou, se svým nitrem.

Více o intuitivní pedagogice například zde.

Petr Vítek (zakladatel pražského HUBu)

„Je těžké konzistentně dodržovat vlastní pravidla.“ 🙂

Svobodná firma, kde není hierarchie ani pevně rozdělená zodpovědnost, kde tak nějak všichni dělají všechno, rozhodně není pro každého. Vyžaduje to opravdu vyzrálé lidi. Nic není nalinkované…

Tatiana le Moigne (ředitelka českého Googlu)

Google byl jediná firma, kde se mě při přijímacím pohovoru ptali, na co jsem ve svém životě hrdá. Ukázala jsem jim svoji hru pro děti Nešťourej se v nose. Která firma se zajímá o to, jaké má její zaměstnanec koníčky? Čím vlastně žije? Jak se pak asi pracuje v takové společnosti?

Martin Černohorský (Et Netera)

„Neberte systém tak vážně, je to jen doporučení.“

Místo team buildingů raději dělají teamové dobrovolnictví – opravu hradu, pomoc po povodních atd. Tahle myšlenka se mi dost líbí. Několika team buildingových akcí jsem se zúčastnil, a většinou to k ničemu nebylo. Většinou to stálo dost peněz … a co vlastně z toho?

Tony Hsieh (Zappos)

Petr Fridrich (smíchologie)

Založil v tehdejším Oskarovi (nynější Vodafone) “Oddělení dobré nálady”.

Chápu, že společné cvičení smíchu, nebo jak to nazvat, nemuselo každému sednout. Nejsme všichni na tlačítko, neumíme se “smát ničemu”. Nicméně to je zajímavý nápad. Více informací například zde – jóga smíchu.

Henri Ford jednou (?) vyhodil z práce člověka za to, že byl “přistižen při úsměvu”. Tak nevím, jestli je dobré dávat pana Forda jako příklad dobrého průmyslníka :).

Isaac Getz (Autor knihy Svoboda v práci)

Gardener’s approach to employees (nevím, jak to přeložit). Když zaměstanci nemají motivaci a práce je nebaví, kde je problém? V zaměstanci nebo v prostředí, ve kterém pracují? Getz říká, že je to jako s květinami. Květina, která uvadá, neuvadá proto, že by neměla motivaci kvést, ale protože nemá vodu. Není to vina květiny, že uvadá, je to její přirozená reakce na nedostatek vody. S lidmi je to stejné.

Jan Košturiak (IPA Slovakia)

“Jak se v současnosti učí na školách management, je z velké části úplně mimo. Je to o penězích, nařizování, manipulaci a strukturách. Je to poplatné době svého vzniku.”

Takzvané nejlepší praktiky se nedají kopírovat. Lze je jen použít jako inpsiraci. Nemůžete se prostě jen podívat, jak to funguje v Gore, Zapposu, Googlu a přenést to k vám do firmy. Firma už s takovou kulturou musí vzniknout, nejde to do ní vnést “shora”.

“Největší zlo je páchání dobra. Třeba na vlastních dětech:  já z tebe něco udělám, budeš inženýr. Ale to dítě o to třeba vůbec nestojí…”

Část zisku dávají do společného fondu, ze kterého pak zaměstnanci můžou čerpat, když chtějí rozjet něco vlastního. (Pravděpodobně něco jako levná půjčka, ale nevím, jestli jsem to pochopil správně. Kdyžtak mě opravte.)

Jiří Jabůrek (Barum Continental)

Zaměstnanci si všechno dělají sami v rámci autonomních teamů.

„Firma je živá bytost. Stejně jako člověk, i firma má svoje kolektivní vědomí, svoji karmu, svoji minulost, která se s ní táhne a ovlivňuje ji. Dokonce i lidé, kteří jsou ve firmě rok, cítí (negativní) důsledky událostí, které se staly před patnácti lety. A to i přesto, že lidé, kteří je zapříčinili, už dávno odešli.“

„Kolik hodin denně potřebuje manažer na meditaci a modlitbu, aby ho nesvedl ´had moci‘?“

[poznámky z osobního rozhovoru s p. Jabůrkem]

Jednostranné zaměření se na jednu věc člověka zploští. Když se člověk dlouhodobě zabývá technikou a uvažuje chladně analyticky a racionálně, zanechá to na něm následky. Vzdálí se své intuici, přestane ji vnímat. Neprožívá tolik svoje city a ztrácí schopnost vciťovat se do druhých lidí.

[z rozhovoru s jedním člověkem]

Na Slovensku se teď relativně dost managerů a technicky orientovaných lidí hlásí na různé výtvarné kurzy. A to třeba i na ZUŠ 🙂 Zajímavé….

Petr Mára

Nabízí zajímavou analogii povahy člověka a auta. Jaký druh auta jsem? A jaké je moje palivo? Co mě žene dopředu? Co je moje vášeň? (Možná to zní jako hloupá otázka, ale přijde mi, že je na světě dost ldí, kteří žádnou velkou vášeň nemají… Nebo se mi to možná jen zdá? Těžko soudit :))

 

One reply on “Ohlédnutí za Svobodou naživo”

Comments are closed.