Moje žena má po porodu žlučníkové kameny, které tento týden vyústily v bolestivé záchvaty. Dostala antibiotika a musela ležet. Takže jsem byl s dětmi doma já a staral se o ně. Byl to záhul. Jsem programátor, muž zvyklý pracovat v tichém soustředění, s minimem rušivých vlivů a kvalitní hudbou ve sluchátkách. Takže týden v kuse s dvěma malými dětmi byl dost náročný. Je to v podstatě naprostý opak toho, co normálně dělám.
Proč je mateřská (pro muže) náročná?
Nejsme na něco takového stavění. Alespoň já ne:) Vyrábět s dětmi něco odpoledne po práci nebo o víkendu je skvělý a přináší mi to radost. Vyprávět pohádky, přebalovat, utírat blinky je taky fajn … když je to po těch večerech. Ale po týdnu zjistíte, že jste sice byli celou dobu v pohybu a v pozoru, ale není to nikde vidět. V bytě je nepořádek, prádlo na žehlení neubývá, nádobí je nekonečné, i když máte myčku, a hlavně pořád dokola musít vyprávět jednu jedinou pohádku. (Jasně, mohli bychom děti posadit před TV a považovat je za kvalitně zaměstnané, ale to je proti našemu přesvědčení). Rozhodl jsem se naučit F# a přihlásil jsem se na kurz Scaly (budu týden doma, tak na to budu mít čas, ne?). Zvládl jsem tak akorát pár triviálních příkladů.
Úplně nejtěžší je ale neustálé přerušování činnosti a myšlenek dětmi. Umím udržet v hlavě jen pár věcí najednou, asi tak jednu až dvě, ale s dvěma malými dětmi jich tam musím držet hodně. Zákonitě některé z hlavy vypadávají nebo se opožďují. Nakonec jste vlastně rádi, když doděláte aspoň pár triviálních činností bez přerušování…
Příklad: Ráno mě budí Anežka (3,5 roku) v 6 hodin, Ondra (4 měsíce) je už taky vzhůru, žena (věk neuveden) ještě spí. Pokouším se vstávání oddálit, ale moc to nejde. Ještě rozespalý si dělám zelený čaj a myslím na to, abych ho včas vytáhl, jinak bude hořký. Anežka jde čůrat a chce vysadit na záchod a utřít. Ondra začne řvát. Otřu Anežku a jdu ho pohoupat. Anežka rozleje mlíko do snídaně. Nemůže najít hadr, i když ho má v koupelně před očima. Tak jdu do koupelny s ní. Utřeme mlíko ze stolu. Ondra řve, je pokaděnej. Přebalím ho a umeju. Posadím ho do sedačky a slyším, jak kadí znovu. Zopakovat proces. Anežka chce pustit pohádku, ale nedojedla snídani. A to se vztekala, že toho má málo. Vzpomínám si na svůj čaj. Je už studený a hnusně hořký. Dávám si do něj med a trochu citrónu. S citrónem to přeženu a z dobrého čaje je hrozný kekel. Další den začíná … … … Vynásobte si to sedmi.
Ano, slyšel jsem o zázračných dětech, které nebrečí a nevyžadují pozornost, jsou tiché, rozumné a zodpovědné a neexistují. Týden v pozoru s malými dětmi je únavou srovnatelný se služebkou v Číně:) Takže chlapi, až se zase někdy vrátíte domů z práce a najdete doma horu nádobí a prádla a zakopnete o hračku na zemi, není to proto, že by se vaše žena doma flákala. Ona fakt dělá co může, a někdy i co nemůže. Je dobré si občas role prohodit, člověk (chlap) se pak dokáže dívat z jiné perspektivy.
