“Smrt je nevyhnutelná. Utrpení je volitelné.”
Daniel Suarez
Před pár dny jsem s kamarádem vedl noční rozhovor o smrti a strachu z ní. O tom, jak jeho děda, a můj otec, jsou už na konci života, kdy vědí, že už všechno prožili a už je nic nečeká. Jen smrt. Nemůžou si říct, ještě stihnu tohle a tamto, nebo že se příští rok někam podívají. Oni už se nepodívají vůbec nikam. Na co a z čeho se těšit v takové fázi života? Kamaráda tahle vyhlídka dost děsí, má ve svých 30ti letech pocit, že se smrt blíží i k němu. Což se samozřejmě každým dnem blíží… Život je cesta k nevyhnutelnému konci a všichni to víme, jen na to většina lidí myslí hrozně nerada. Myslím, že hodně lidí vnímá smrt jako utrpení. Stáří pro ně znamená bolest, nemoc, odloučení, neschopnost cokoliv dělat, případně pomalé hloupnutí až k demenci… U někoho je strach ze smrti tak veliký, že se pro ně smrt stane téměř tabu tématem, o kterém se nemluví. Strach tak velký, že jim způsobuje zdravotní obtíže, každý den pozorují jak jim ubývá sil a říkají si, že to je v háji. Přichází na ně deprese.
“Eckhart také viděl pěklo. Jediná věc, která v Pekle hoří, je ta část vás, která lpí na životě, vaše vzpomínky, vaše pouta. Všechny je spálí pryč. Ale netrestají vás, řekl. Oni osvobozují vaši duši. Takže, když se bojíte umírání a … lpíte na životě, uvidíte démony, jak vám trhají život z rukou. Ale pokud jste se smířili, pak démoni jsou ve skutečnosti andělé, osvobozující vás z pozemského života.”
Z filmu Jákobův žebřík
Ten film jsem neviděl a citát znám odjinud, ale dost se mi líbí. Myslím, že dost dobře vystihuje situaci. Vždycky máme na výběr, jaký postoj zaujmeme. Jestli si vybereme postoj odmítání a strachu, nebo smíření a hledání významu. Můžete se rozhodnout nebát se smrti (nebo čehokoliv jiného). Tím ten strach sice nezmizí, ale vy budete silnější. Už vám totiž nebude brát energii.
Poslední dobou přemýšlím o smrti a umírání poměrně často. snad to nepůsobí moc morbidně 🙂