Poslední dobou situace v práci připomíná boj s obrovskou chobotnicí. Místo jednoho useknutého chapadla narostou dvě další. Zmítáme se na chatrném voru a doufáme, že to nějak přežijeme. Už to není vývoj softwaru, ale spíš hašení požárů a dospěchávání věcí těsně před nasazením na produkci. Možná jste v podobné situaci taky někdy byli. Zůstáváte v práci přesčas, máte z toho stress, nedělní večer strávíte nad notebookem, který vám dovezl kolega až domů, protože před chvíli našel v aplikaci chybu…
Po více jak 4 (*) měsících přesčasů jsem se rozhodl, že takhle to už dál nejde a že budu dělat jen standardních 8 hodin. Jenže to není jednoduché. Nemůžu jen tak odejít, když na mojí práci závisí další lidé. Takže zůstávám a pracuji. A doufám v nějaký malý zázrak, že se situace brzy uklidní.
Ad *) Předtím asi 14 dní bez přesčasů, jinak dohromady už asi půl roku odhadem.