Překlad eseje: http://alexthunder.livejournal.com/309815.html
Už nějakou dobu přemýšlím, jak různým lidem vysvětlit, jak programátoři vlastně pracují. Lidem, kteří nepracují podobným způsobem. Co se děje v geekově mysli, když dlouhou dobu zírá na monitor a občas napíše pár znaků? Přijde mi těžké, téměř nemožné, něco takového vysvětlit v podstatě komukoliv. Vypadá to, jako by celá společnost byla rozdělena na dvě poloviny: Ti, kteří tomu rozumějí, a ti, kteří ne. Ti, kteří tomu rozumějí, žádné vysvětlování nepotřebují, tedy alespoň do té doby, než je někdo o vysvětlení požádá. Ti, kteří netuší, co se v hlavě programátora děje, to možná ani vůbec nezajímá nebo si myslí, že by to nikdy nepochopili. Letos jsem konečně našel připodobnění, které pochopí snad každý.
Práce programátora je v podstatě SEN.
To zní dost hloupě a nevěrohodně, že ano?
Pokud se chcete vcítit do programátora a pochopit, jak jeho mysl pracuje, tak se držte tohoto konceptu: Když programátor PRACUJE, tak SNÍ.
Plod programátorovy práce jen sen, vize ze snové noci. Zapsaná ve speciálním jazyce do elektronických zařízení, aby pokračovala ve své existenci poté, co se programátor probudí nebo začne snít o něčem jiném.
Možná si myslíte, že programátor dostane úkol, napíše pár řádků kódu, vyřeší úkol a je hotovo. Ale takhle to vůbec nefunguje.
Vezměte si jako příklad (fiktivní) hru Bludiště. Programátor má za úkol vymyslet algoritmus, který najde cestu ven z bludiště. Když na tom pracuje, tak není jen Božím Prstem, který ukazuje malé ztracené holčičce, kudy z bludiště ven. Není ani ta holčička, ani zdi bludiště. Ve skutečnosti je tím vším najednou. Aby úkol vyřešil, musí se stát bludištěm, malou holčičkou, zdmi a čímkoliv dalším, co bude k tomu třeba. Není to jen pouhá metafora – programátor doslova SPÍ a o tom všem SNÍ.
Většina lidí má pro usínání nějaký svůj “rituál”. Někdo usne hned, jinému to trvá dlouho, někdo dokonce potřebuje prášky na spaní nebo speciální čaj. Existuje jen málo lidí, kteří dokáží usnout takříkajíc “na požádání”. Stejné je to i s programátory. Když programátor začíná pracovat, je to jako když se člověk ukládá ke spánku. Nikdo z nich nemůže “hned začít pracovat”, stejně jako normální člověk nemůže “hned teď usnout”.
Takže, co s tím? Jak se chovat k těm skvěle placeným profesionálním spáčům? Řekněme, že jste ne-programátor a potřebujete, aby programátoři byli co nejvíc produktivní. Představte si, že všechno závisí na tom, co vysníte. Všechno, váš život, životy vašich dětí, vaše kariéra a hypotéka. Životy lidí v letadlech, vklady na účtech, malá osobní tajemství ukrytá na sociálních sítích. To všechno závisí na tom, jak dobře spíte. Ne jen jednu noc, ale všechny noci. Každou noc, když jdete spát, usínáte s vědomím, že to všechno závisí na tom, jak dobře spíte.
Tak přesně takové to je pro programátory. Jste vedle něho, a potřebujete se zeptat na jednu malou otázečku, jen maličkou, třeba “Kolik je hodin?”. On vám odpoví a spí dál. O nic nejde, ne? Jen malá otázka, pak zase může spát dál. Ale pamatujte si, že teď na kvalitě spánku závisí spousta věcí a jsou 3 hodiny ráno. Lidé umřou, když se nevyspíte. Jaké to je spát a u toho trochu sledovat TV, a trochu poslouchat rádio, a možná trochu poslouchat, co si povídají ostatní, a občas zkontrolovat email a podívat se na zprávy. A občas si odskočit nakoupit. Dokážete to všechno a přitom u toho spát? Pokud ano, staňte se programátorem, bude to pro vás jako splněný sen 🙂
Ale není všechno tak tragické. Existují lidé, kteří umí trochu spát kdykoliv a kdekoliv, klidně na křižovatce na červené. Pak na ně stačí jen zatroubit, když blikne zelená a oni se zase rozjedou. Ano, jde to. Problém ale je, že když spíte takto krátce a mělce, tak se vám toho moc nezdá a většinu stejně zapomenete. Vlastně to ani není pořádný sen. A pro programátory to funguje obdobně.
Spousta programů je napsána v povrchním spánku, a není to jen proto, že hodně programátorům to tak vyhovuje. Je to hlavně pro to, že lidé, kteří s programátory přicházejí do styku, je nenechají usnout dostatečně tvrdě. Nerozšířenější způsob managementu je “vyrušování”, takže většina programátorů nikdy pořádně neusne.
V takovém prostředí se nedá pracovat, alespoň já nemůžu. Tak jako někdo má svůj předspánkový rituál, že si přečte pár stránek z knížky, tak já se nejdřív podívám, co je kde nového ve světě nebo chvíli jen tak zírám. Když vás někdo vyruší, když usínáte, musíte začít zase od začátku. Já to mám také tak. Nemůžete usínat a něco u toho ještě trochu dělat, musíte usnout “najednou”. A někdy prostě nemůžete za nic na světě usnout a převalujete se na posteli. Také se mi to stává. Jsou dny, kdy usnout (rozuměj programovat) téměř nejde.
Doufám, že jste pochopili moji analogii, i když jste nikdy neprogramovali. Doufám, že když více lidí pochopí podobnost mezi programováním a spánkem, pomůže jim to pochopit, jak se k programátorům chovat.
Chcete kvalitní programy? Chcete, aby vaši zaměstnanci pracovali co nejlépe a měli skvělé výsledky? Tak je tu jednoduchý recept:
NEBUĎTE PROGRAMÁTORY PŘÍLIŠ ČASTO!
Související články
Co programátoři dělají celé dny?
Pokud se vám článek líbil, nezapomeňte ho sdílet na Facebooku, Twitteru či jinak 🙂