Umělkyně Lisa Park přišla se skvělým nápadem, jak rozhýbat vodu myšlenkami. Používá k tomu malý EEG scanner, který snímá její delta, theta, alfa a beta vlny v mozku. Data jdou následně do počítače, který je převádí na zvuk. Pod každou nádobou je pak reproduktor, který hraním vodu rozhýbává.
Ještě zajímavější propojení elektroniky a počítačů zkoumá britský vědec Kevin Warwick. V roce 2008 postavil malého robota s krysím mozkem. Používá vyšlechtěné krysí neurony jako “řídící jednotku”. Výhodou tohoto řešení je to, že neuronová síť je schopná se sama učit. Je to její přirozenost se učit. Neurony v robotovi přežívají (nyní) asi 3 měsíce, takže již bylo několik “generací” těchto robotů. Každý se choval trochu jinak…