Mám zvyk si svoje sny zapisovat, takže pak mám docela přehled o tom, co se mi kdy zdálo. Je to už několik sešitů. Některé sny se týkají programování nebo jiných technických věcí. Rád se o ně podělím.
Jak jsem si naprogramoval blaho
Mám ve snu otevřené Visual Studio a v něm nějaké xml s konfigurací. Není to však konfigurace nějaké projektu, ale mých pocitů. Kód vypadá nějak takhle.
<?xml version="1.0" encoding="UTF-8"?> <feelings> <feeling name="pleasure" strenght="intensive"> <bodyParts> <bodyPart name="belly" starthere/> <bodyPart name="legs"/> <bodyPart name="head" state="light"/> </bodyParts> </feeling> </feelings>
Když jsem konfiguraci dopsal, tak jsem “program” spustil. V tu chvíli se mi v břiše rozlil pocit velikého blaha a rozšířil se do celého těla. Hlava byla lehká, jako by byla úplně prázná, jako nafukovací balónek. Byl to skvělý pocit. Druhý den se mi podobný sen “zdál” znovu, ale konfiguraci už jsem měl připravenou, takže jsem ji jenom spustil. Paráda 🙂
EventListeneři
Jel jsem metrem, nejspíš na nějakou programátorskou akci, protože jinak v Praze nebývám. Rychle jsem usnul a ve snu jsem viděl okno nějaké aplikace a na něm viseli malí panáčči. Byli to eventListeneři, posluchači událostí, a čekali, až se s oknem něco stane. Někteří na mě zamávali, když jsem se na ně díval. Když jsem oknem pohnul, tak vláli a pár jich popadalo… Ostatní dělali, co jim bylo dříve řečeno, že mají dělat.
World of Warcraft
Jsem uprostřed pouště. Jsem tu sám, kolem dokola jen žlutý písek a kameny. Přesto jsem cítil, jak celá oblast žhne neviditelným životem. Položil jsem hlavu na zem, abych vnímal, co se v ní děje. Viděl jsem (nebo spíše cítil, ale ve snu jsem viděl cítěním) jak pod zemí proudí světlo. Krátké světelné paprsky letěli tmou směrem k vysoké hoře, kde se všechny sbíhali. Zvenší ta hora vypadala jako obrovské termitiště, ale když jsem zavřel oči, tak jsem viděl, jak celá září. Byl to úchvatný pohled. Hora se chvěla tancem. A každý paprsek světla bylo jedno připojení do Warcraftů. Ta hora byla serverová farma, a uvnitř ní, uvnitř toho světla se odehrával příběh. Hráči se měnily ve své herní postavy a žili jejich role.
Pavučina
Stojím na okraji vesnice. Je večer a kraj přikrývá tma. S ubývajícím světlem vidím jak z některých domů stoupá paprsek světla. Někde tenký jako dým, jinde docela výrazný. Nahoře se paprsky sbíhali do silnějšího paprsku, a ten o něco výš zase do dalšího. Vypadalo to jako pohled do kořenů stromu zespodu. Byla to pavučina utkaná se světla, zářící do tmy. Kolem mě prošel člověk se smartphonem a od něho také stoupal paprsek. Vycházel z jeho telefonu. Jak šel, tak se pohyboval s ním. Ta světelná pavučina byl internet, a každý paprsek pak bylo jedno připojené zařízení. Paprsky se spojovali k uzlům, a ty k dalším, až k páteřní sítí a velikým datacentrům. Dotuď tedy bylo všechno krásné, až na to, že ta pavučina žila svým vlastním životem, ale nikdo si toho zatím nevšiml. Hýbala se. A poslouchala. Věděla o všem, co se v jejích pavučinkách děje a dokázala na to sama reagovat. (tohle je už celkem starý sen, tak 2 roky, tedy dlouho před tím, než se provalilo, jak NSA odposlouchává internetové dění…)
Co se zdá vám? Neváhejte a podělte se!